IAU Trail World Championships 2011 - 2. část

Red

Pokračování článku o Irském dobrodružství v národním parku Connemara a jeho okolí.

Red

Pak začal sestup, tedy v mnoha případech řízený pád. Podle mapy měl totiž tenhle kopec chvilkama i 40% sklon. Nohy mi sotva sloužily a já měl běžet a skákat po mokrém svahu, plném kamení, kde bych si tak, tak troufl na svých sjezdových lyžích. Tady mě předběhlo dalších asi 7 běžců. Najednou se to ve mě zlomilo a začalo mi všechno být jedno. Začal jsem se usmívat a začala to být zábava. Připadal jsem si jako magor, protože jsem se smál na ovce, taky na vojáky a úplně dole i na diváky, kteří se rekrutovali z našich doprovodů. Na třetím občerstvení jsem vzal gel, láhev vody, prohodil pár slov s Renatou a vyrazil kolem jezera Kyllemore na jeden z mála rovných, ale pochopitelně z větší části bahnitých úseků. Do otočky jsem se potácel tempem asi 5 min/km a další dva nebo 3 běžci šli přede mně. Taky jsem v protisměru začal potkávat čelo závodu. Hned za otočkou mě předběhl Anglický závodník a já si řekl, že kde už bych měl zrychlit než, když běžím po rovině. A najednou změna a já cítil do síly na tempo o minutu rychlejší. Vzápětí jsem předběhl jednoho, pak dalšího a ještě jednoho běžce. Na občerstvení jsem vzal další gel a hurá do kopců. A světe div se ono docela šlo, protože jsem doháněl další běžce. V protisměru jsem potom potkával ty trochu pomalejší. V prudkém kopci, když jsem opět lezl vzhůru za pomoci rukou jsem konečně potkal Markétu. Koleno měla do krve, bláto všude možně, ale výraz dosti zarputililý. Red Radil jsem jí využít ošetření na občerstvovačce a potom, že uvidí. Doufal, že to přežije její silniční obuv rozhodně nebyla to pravé pro tento závod. K mému potěžení jsem i při šplhání předešel další dva závodníky akorát ten Brit, který mě probudil z letargie byl stále kousek přede mnou. Před vrcholem jsem ho nakonec dohnal, ale z kopce mi nedal šanci. Na vrcholu byla opět mlha a měl jsem trochu obavy z dalšího seběhu, protože nohy už byly pořádně zatuhlé a vzpominky na šplhání opačným směrem vzbuzovali obavu jak to půjde směrem dolů. Překvapivě to nebylo, tak hrozné. Jediné problémy jsem měl při skákání potoků a větších děr, protože jsem už cítil náběh na křeče. Další přeběh slatiniště a ocitl jsem se na pevné cestě. Konečně! Můj pohyb opět připomínal, že to co absolvuji je běžecký závod. Za chvilku jsem dohnal Italského závodníka a potom Američana, pak už bylo poslední občerstvení, kde jsem měl gel a colu v malé lahvičce. Chvíle zmateného hledání a hurá směr cíl, který byl ještě 10 km a jednu bažinu daleko. Ta bažina byla o dost horší než na začátku. Více než stovka závodníků ji řádně rozšlapala, nohy už byly na hranici fungování a praporky označující cestu prostě nebyly vidět. To co jsem v dálce, ale viděl byli dva běžci - můj další cíl. Bohužel jsem se musel v tempu krotit, protože tahání nohou z bahna neustále ohrožovalo stehna silnou křečí. Další zábavou byly skryté díry v bažině a to hlavně na okraji potoků a vody. Takhle se mi podařilo zajet do bahna až po trenky a na chvilku mě zachvátila panika. Už jsem viděl scénku z Krále Šumavy jak se topím v místní rašelině a nevíc jsem neměl ani píšťalku. Pravda těžko říci, kdo by mi, tak asi přišel pomoci, když široko daleko byly akorát ovce. Ovšem je možné, že mají ovce cvičené za zachraňování topívšich se běžců. Nakonec jsem nohy vytáhl a nasledně se podezřelým místům vyhýbal v uctivé vzdálenosti. Běžci přede mnou se blížili a já rozeznal Holandský a Americký dres. Nakonec jsem je předběhl až na silnici, která vedla mezi rašeliništi, kde místní stále těžili a sušili rašelinu. Potom už to bylo v pohodě: jen dvě podmáčené louky, jededn potok, cesta do Letterfracku a cíl.

Red

Stále jsem se usmíval. No, aby taky ne, přežil jsem nejtvrdší trail mého života. V cíli jsem zašel do stanu a začal se cpát sendvičema, protože energii bylo potřeba rychle doplnit. Po krátkém odbahnění jsem se šel pokusit něco vyfotit a počkat na Markétu. Po dvou hodinách už jsem byl dost nervózní, přece jenom ten závod nebyl úplně nejsnadnější a její boty byly vhodné tak na silnici a možná lehký terén. Nakonec se 10 hodin po startu objevila. Barva oblečení se změnila víceméně do hněda, výraz obličeje vypadal pomalu na pláč, ale ještě běžela a kromě rozbitých kolen to snad bylo v pořádku. Hned po doběhu na mě vysypala důvody svého neutěšeného stavu. Nejen, že se ji podařilo zabloudit, ale navíc v rašeliništi zapadla až po krk do vody a bahna. Musela z toho vyplavat a vyplazit se na pevnou zem.

Red

Vyhlášení závodu potom bylo velkou Francouzkou oslavou vítězství. Marseillaisa se hrála 4 x a ke konci jsem se už snažil neopakovat slova po Francouzích, kteří spívali na stupních vítězů. S pořadateli jsem dohodl odvoz Markéty do Galway na bus a mohli jsme se plně věnovat barbeque a mušlím. Večer jsem zašel na pivo do pubu Paddy Coyne's vedle hotelu. K mému překvapení tady byla většina organizátorů v čele Richardem Donovanem a zapíjeli svůj pořadatelský úspěch. Kolem jedné v noci jsem musel utéct, protože jsem začal registrovat svýšený počet objednaných rund a ráno jsem chtěl přece jenom vstávat kolem 8 hodiny.

Ultratrail byl rozhodně velký zážitek. Na konci jsem sice byl rád, že mám jenom bolavá stehna a nateklý kotník od nárazu do kamene, ale stálo to za to. Co se týče mého umístění, tak díky chybě s vodou a možná příliš rychlému prvnímu stoupání, bylo horší než moje očekávání. Ale 19. místo ze 130. startujících nakonec to nebylo zas, tak špatné. Hlavně druhá polovina pro mě byla příjemným překvapením. Markéta bohužel platila nováčkovskou daň a také za nevhodnou obuv. 

Výsledky

Výsledky zde

Grafy

Spáchal jsem dva grafy, které dokumentují fakt, že nejvíce jsem ztratil na špičku mezi 28 a 40 kilometrem. V prvním grafu je porovnání mého mezičasu s mezičasy těch nejlepších pěti a ještě minulým mistrem světa Dachhiri Sherpou z Nepálu. Druhý graf potom porovnává pořadí běžce v daném úseku. Data jsou vytažena z výsledků zde.

Red Red

Vybavení

Poprvé v životě jsem běžel závod, kde jsem naplno využil trailové boty - Adizero XT. Super lehounká bunda Adizera Climaproof je také moc povedený kousek oblečení.

Red Red

Fotky

 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Plán akcí

Žádné události

Statistika

Návštěvníci
3
Články
243
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
805890

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images