Mozart 100: Loni to byl takový lehčí trail

IMG 7425wLoni, jsem si to takhle pochvaloval, ale letos bylo počasí zásadně proti. Předpověď počasí pro Salzburk nebyla zrovna optimistická, ale realita značně předčila veškeré představy. Večerní předpověď slibovala polojasno až zataženo s občasným deštěm.

 

Když jsem ráno ve 4:15 pochodoval na start, který byl na Rezidenz platz, tak dokonce nepršelo. Teplota kolem 12°C ve mně dokonce vyvolávala dilema, zda neběžet v tílku. Naštěstí mě to přešlo a vzal jsem si pod tílko s číslem dlouhý rukáv. V ledvince jsem měl narvané 4 gely, guaranu a hajzlpapír. Přestože Mozartova stovka má v popisu scenic trail, tak jsem na obutí volil osvědčené Adiosy. Po startu, který byl malou chvilku po rozednění v 5:00, se asi 150 šílenců vydalo na trať, která začínala 5 km dlouhým úsekem kolem řeky Salsach. Dopředu vyrazili štafety a já se držel ve skupince, kde byli všichni favoriti. Jmenovitě Dave James, vítěz prvního ročníku, který díky řekněme robustnější postavě není úplně ultraběžcký typ. Jordánec Salameh Al Aqra, který vyhrál Sables a loni doběhl třetí. Andreas 10629873Pfandlbauer loni a předloni druhý a také Němec Marco Sturm, který dle svých slov sice běhá horské běhy, ale ultra jde poprvé. Pohyboval se tam ještě někdo, ale toho už jsem neidentifikoval. První km pod 4 min/km. Bylo to rovině, tak si říkam proč ne. Druhý kilák o 10 vteřin pomaleji a strong runner Dave se rozhodl, že se předvede. Poháněn dvěma půllitrovým flaškama vyrazil na 20 metrový únik. Zvláště ty láhve mě zaujali vzhledem k předpovědi a občerstvení na cca každém 5. km. Poté co jsme ho opět předběhli, tak už jsem ho viděl smutnět v cíli, když prý si po několika pádech něco udělal se zády. Nadále jsme zpomalovali a mně přišlo, že se mi na tuhle raní dobu běží neuvěřitelně lehce. Zřejmě účinek ćtvrteční večeře s pořadateli, kdy bylo na pořadu místní tradiční jídlo s názvem Schweinebraten mit Knödeln und Sauerkraut se zákuskem Nockerl. Zapité dvěma Stiegly mi to přišlo jako optimální vyladění formy. Rozhodl jsem se ukázat, že jsem si tu večeři zasloužil a pátý kilometr těsně před nástupem trailové části byl pod 4 minuty. Rázem se skupinka pročistila a držel se jen Salmech a Andreas. Aniž bych měl pocit nějakého drsného tempa, tak jsem po krásné cestě kolem potoka Klausbach, přestal slyšet i ty dva. Možná, že důvodem bylo tempo 4:20 do kopce. Abych nekecal, tak sám jsem nebyl, protože mě doprovázel cyklista na horském kole. Asi protože mi začínalo být konečně trochu teplo, tak začalo intenzivně mrholit. Letošní vlhko se zřetelně podepsalo na kvalitě místních cest a když jsme se dostali do lesa, tak jsem několikrát svého předjzdce přeběhl. Na 14 km jsem se musel rychle uchýlit do křoví, čehož využil Salameh, aby mě dotáhl. Nevydrželo mu to moc dlouho asi 1 km a to bylo taky naposled, co jsme se při závodě viděli. Líto mi to nebylo, já měl svého cyklistu.IMG 7489w

Na občerstvovačce jsem dal a gel a hned zapil vodou. Energie stále byla a deštík byl ještě pořád zahradní. Na 23 km jsme se přiblížili jezeru Fuschl. Po občerstvovačce, následuje seběh okrajem golfového hřiště až k jezeru a odtud směr na Salzburk. Aby stádo rozvášněných ultraběžců nezničilo golfistům těch 40 metrů trávníků, tak zde byl natažen červený koberec. To je pokrok, protože na PIMu byl modrý a až v cíli. Rakousko je Rakousko, tady mají červený. Dobrá nálada mě stále neopouštěla. Hlavně mi ji vylepšilo, že jsem předběhl štafetu, která byla druhá v pořadí. Chlapec asi moc nevěřil svým očím, jak mu cukla hlava dozadu. Od jezera vede poslední stoupání a potom už jen dlouhý seběh do Salzburku, přerušovaný jen několika kopečky, když se stoupá na nějakou stezku od hlavní silnice. Taky cesta se změní v pevný povrch prokládaný asfaltem, takže mi vůbec nevadilo, že začlo opravdu hodně pršet. Vlastně nebudu se držet při zemi. Normálně lilo. Pohled na mraky a mlhu co se válela nad Salzburkem, dával tušit, že to hned nepřestane.

Poučen z loňska jsem věděl, že idylka skončí přímo v Salzburku, kde někdo s mírně sadistickými sklony nechá běžce přeběhnout kopec Kapuzinenberk kam normálně chodí turisti na půldenní výlet. Asi dva kilometry stoupání převážně po dřevěných klouzavých schodech a další kilometr prudkého seběhu, plus závěrečné schody dolů, každému běžci naklepou svaly líp než Wiener Schnitzel v místním gasthofu. Cyklista mi zamával, že to už nemusí a že zajisté trefím sám. Jistěže jsem trefil a už mě čekal jen most přes řeku, závěrečný podchod a dvě uličky na náměstí, kde mě čekala Renata s náhradními gely a dotazem co potřebuji. V podstatě nic. Byl jsem v pohodě a jenom přemýšlel, kde bude zrada. První kolo závodu za 3:25 což bylo o 20 minut rychlejší než loni. Ten Stiegel musí být fakt dobrá značka.mozart100-profil

Kolem řeky to byla zase pohoda a zpestření do toho vnesla paní, která zablokovala mého cyklistu, protože jel zrovna po stezce, která byla určena chodcům. Utekl jsem kus, než jí to vysvětlil a mohl být rád, že ho nesejmula deštníkem. Náběh do kopců byl pomalejší, ale není divu, v nohách bylo přes 50 km a pánbůh se rozhodl umýt Salzburk od všech lumpáren jako třeba běhání ultramaratonů. Tam, kde bylo v prvním kole bláto, tam v druhém kole tekl potok. Moje adiosy, které déšť v prvním kole pěkně umyl, měnily barvu na modrohnědou, ale jinak fungovaly skvěle. Na to, že je to závodní silniční bota, tak držela na trávě, kořenech i nehlubokém bahně. Nejtěžší pasáže jsem proběhl bez ztráty kytičky tedy pádu. Všichni ostatní, se kterými jsem mluvil v cíli, hlásili i několik kontaktů s matičkou zemí.

Na 66 km se přebíhá hlavní silnice a následuje prudký výběh terénem, který se změnil v potok a bahno. Ve chvíli, kdy jsem začínal stoupat, se k silnému dešti přidala ostrým zahřměním i bouřka. Bohužel její výstřel odstartoval první křeč do předních stehenních svalů. Po 100 metrech pochodu a klouzání zpět z kopce, křeč ustoupila a na pevné cestě to bylo lepší. Co se nelepšilo, byla zima. Poprvé se mi stalo, že mi při běhu drkotaly zuby zimou. V místních cukrárnách bych jistě slavil úspěch při cukrování Apfelstrudel, jak se mi klepaly ruce. Rozdělání gelu nebo napití s kelímku se stávalo dobrodružstvím vyžadujícím i minutové soustředění. Prostě letní idylka.1607091

Na občerstvení u Fuschlsee naštěstí čekala Renata s šusťákovou bundou. Se značným úsilím se mi povedlo sundat dres, oblíknout bundu a opět navléct dres s číslem. Hned jsem se cítil o poznání lépe. Lépe se ovšem necítily moje nohy a každý malý kopeček nebo trochu větší úsilí, odměnili neústupnou křečí do stehen. Cyklista měl rázem o dost více času, protože jsem pokaždé musel zastavit a pokoušet se rozmasírovat nohy. Jezero Fuschl stojí za podívání, ale letos jsem jeho krásy opravdu nevnímal. Tempo spadlo na asi 7 min/km což by odpovídalo rychlejší turistice a já se jenom těšil na další občerstvení. Tam jsem do sebe narval co šlo a získal důležitou informaci, že nejbližší soupeř je asi 15 minut za mnou. No jo, ale mezi tím jsem provozoval turistiku, takže o skutečném náskoku zase nevím nic. Okolo jezera jsou pěkné zpevněné cesty, ale mají jednu malou nevýhodu: v případě deště na nich často stojí i 10 cm vody. Aspoň jsem si umyl boty.

Křeče trošinku ustoupily, a pokud jsem byl hodně opatrný, tak se dalo opět trochu běžet. Další problém se objevil právě následkem častých křečí, kdy došlo k poškození svalů a opravdu velké bolestivosti zvláště při běhu z kopce. Poslední prudký a dlouhý kopec do Hof bei Salzburg jsme šli s cyklistou víceméně bok po boku. Na občerstvení jsem na posledy potkal Renatu a do cíle už to nemělo být víc než 17 km více méně s kopce až na oblíbený Kapucinenberg. Byla by to pohoda nebýt stehen, které z toho dělaly pro mě drama, pro nezávislého pozorovatele komedii a pokud by mě někdo předběhl 5 km před cílem, tak by slovo tragikomedie bylo namístě. Občerstvovací stanice fungovaly perfektně i kruté zimě a dešti a pořadatelé poctivě hlídali nebezpečná místa přechodů přes hlavní silnice. Zpestřením byl náběh na Salzburgring, kde byla jedna z občerstvovaček.11229903

Poslední prudké seběhy a přivítaly mě ulice Salzburgu. Zbývala už jen ta profláknutá třešinka na dortu v podobě 200 metrů stoupání a klesání se jménem řádu Kapucínů. Turistům můžu tenhle výlet jen doporučit. Na nejvyšším bodě je krásná výletní restaurace s pivem, kávou a zákuskem. Běžcům po 100 kilometrech můžu říct jen jedno, nesnažte se zrovna tady řešit filozofickou otázku „Proč to dělám?“. Nahoru jsem šel po dvou schodech opřený o stehna a dolů si mnohokrát opakoval mantru, že bolest je jen v mojí hlavě. Třikrát sláva na posledním schodu. No poslední ne, ještě musím do podchodu, což jsou schody dolů a schody nahoru. Pak už jen prokličkovat mezi davy turistů a na Rezidenzplatz mě už doprovází Josef Mayerhofer, jeden s hlavních organizátorů, který se očividně potřebuje proběhnout. Pásku, kterou přede mnou drží organizátoři, jsem proběhl v čase 8:45:50, což je o víc než 5 minut lepší než loni. Cíl a vše je zapomenuto až na ten detail, že už za 5 minut mám problém zvednout nohu 10 cm, abych se dostal do stanu s občerstvením. Salameh je v cíli až za 15 minut po mém doběhu a v jeho tváři je zřetelně vidět, že jsem nebyl sám, kdo bojoval s podmínkami.

Mozartova 100 v Salzburgu je krásný závod. Pořadatelsky perfektně zajištěný. Jen by tam nemělo pršet.

 

Výsledky

 

Časy na jednotlivých úsecích závodu.

Je pěkně vidět, kde měl, kdo jakou krizi. Pro porovnání jsem přidal svůj čas z loňského roku.

mozart100 11499 image002
 

Tempograf

Tempo na jednotlivých úsecích. Loni jsem běžel opravdu rovnoměrně.

 

mozart100 11499 image004 

 

Pár fotek na dokreslení atmosféry 

Komentáře   

 
0 #3 Petr Dopita 2016-06-26 17:34
Dane! Smekám a obrovské gratulace!!!! Jsi fakt B O R E C!!!! :-)
Citovat
 
 
0 #2 vilka 2015-06-26 21:55
Opravdu ze jsi v ultra jednicka to je uz normal :-),jsi aji spisovatel...Ma s to pekne popsane,jak to doopravdy bylo.Ja sice zabehla jen 56km (tve druhe kolo :-) Opravdu na louce sebeh jsem sebou sekla...Schody kdyz jsem videla,tak jsem myslela ze me jebne.A priznam se skoro na konci me unavou tekly slzy...A nahore jsem si jen rekla "du bist tepat Salzburk" :-) Sebeh a schody dolu pekne stehna bolely..A podchod pred cilem :-) Uz mlcim...Ne opravdu moc se me to libilo,bylo o nas bezva postarano...Kra jina a potoky a celych 56km mokre boty a telo,proste bezva zazitek...
Citovat
 
 
0 #1 Václav Orálek 2015-06-26 17:30
:lol: Gratulace !!!! Jseš jednička ČAU na MUMu V.O.
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Plán akcí

Žádné události

Podobné články

Statistika

Návštěvníci
3
Články
243
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
805886

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images