Winschoten 2015 - oslava ultramaratonu

IMG 5397Už mi připadá, že se každý rok trapně opakuji, ale musím to napsat znovu: chcete si užít ultramaraton zajeďte si do Winschotenu. Pro letošní rok moji chválu vyslyšelo 6 běžců a jedna běžkyně z Česka a myslím si, že rozhodně nelitovali. Množství závodníků letos vzrostlo úměrně tomu, že k 40. výročí si pořadatelé nadělili Mistrovství světa i Evropy a k tomu mistrovství WMA, jak se vznešeněji říká veteránům. Když si k tomu připočtete závod na 50 km a štafety 10 x 10 km, kde startovalo asi 250 štafet, tak je jasné, že na trati samotou trpět nebudete. O nudě nebo nezáživnosti se nelze bavit vůbec, protože více nadšených diváků na ultramaratonu jsem ještě nikde jinde neviděl. Navíc tradiční soutěž jednotlivých ulic o nejlepší výzdobu vás přesvědčuje, že tady jste opravdu vítaní.

Letos jsme jeli už ve čtvrtek a důvodem byla technická konference v pátek. Jinak mně osobně vyhovuje spíše přijet na místo v pátek a hned druhý den běžet závod. 6 členů výpravy bylo ubytováno v luxusním kempu Padegal asi 20 km od Winschotenu a tradiční účastníci zájezdu bydleli u „svých“ rodin, které je hostí každý rok. Například u Dijkových, kde jsem letos spal už 10 sezónu, to vypadalo, tak že po příjezdu do sportovní haly, nám přítomná paní dala klíček a návod ve stylu „špagety máte v kuchyni, tak si je uvařte a pivo máte ve sklepě. Bert přijde v deset hodin.“ To mělo svůj důvod, polovina rodina Dijkových pracuje v organizaci závodu. S Lubošem, který se letos uvolil dělat mi pomocníka, jsme zašli do města na jedno a potom jsme si uvařily špagety. Než jsme dali první pivo, tak byl doma Bert. Margriet jsme viděli až další den, protože jako Head of IMG 2981Transportation pracovala do 2 ráno hodin a v 7 už byla pryč. Technická konference se týkala běžných věcí typu občerstvení, ale jedna informace bylo pro nás dost aktuální. Šlo o to, že všichni závodníci mají běžet ve stejném národním dresu a bude to kontrolováno. Letos, shodou okolností, nás ČAS nevybavil a i přestože se podařilo dát dohromady dres pro všechny běžce, tak to přinejmenším byly dva hlavní vzory. Jeden v červené a druhý v bílé. Nedalo se nic dělat a tak jsem zašel za Janem Vandendrieschem, abych zjistil co nás čeká. Když jsem ho ujistil, že na všech dresech máme Czech Republik a že za to fakt nemůžeme, tak jsme dostali omluvenku. Na druhou stranu případná medaillová pozice v družstvech by možná vyústila v diskvalifikace, jak už se ostatně stalo Rusům. Flag parade na pěší zóně zakončená ve sportovní hale večeří ve formě pastapárty, byla docela dobrým zakončením přípravy na sobotní závod.

Pro letos mi pomáhal Luboš, tak se ho týkalo zpřísnění pravidel pro pomocníky. Podle pravidel, se pomocník při poskytování pomoci, nesmi vzdálit od stolku dál než jeden metr (míněno v části stolu směrem k trati závodu).  Odpadá tedy praxe typu, že pomocník dal běžci láhev, ten se za běhu napil, vrátil ji a pokračoval v závodě. Efektivní je nyní metoda, kdy si nachystáte svoje věci na každé kolo a ty potom dostanete do ruky. U mě to znamenalo nakoupit 10 lahviček typu Jupíík a jejich nevábný obsah vylít do výlevky - doufám, že jsem neotrávil kanalizaci. Před závodem jsem jich 9 naplnil vodou a jednu Coca Colou. Nástup na start měl být včetně kontroly čísel, ale pořadatelé nestíhali a 3 minuty před desátou pustili zbytek běžců k čáře už bez kontroly. Asi to nebylo zas tak důležité. Startoval jsem vpředu, abych se po startu nemotal v davu, který stál daleko za mnou. Davu jsem utekl, ale kilometr za 3:45 mě donutil velmi rychle ubrat plyn. První skupina se rychle vzdalovala a předbíhal 118mě jeden běžec za druhým a to jsem běžel svižných 4 min/km. Čekal jsem na Radka, protože jeho tempo mělo odpovídat i mému. Dohnal mě někde na 6. km a skutečně jsme pokračovali v předvoleném tempu. Náběh do druhého kola znamenal gel a vodu. Hlad jsem neměl, ale na stovce je potřeba stále doplňovat. V podobném duchu se nesly i další 3 kola. Mezičas na 40 km byl 2:40:01, tedy přesné tempo po 4 minutách. Bohužel pocit plnosti v žaludku mi znemožnil další jídlo a omezil jsem se jen na přijímání tekutin, kterých bylo potřeba opravdu hodně. Zpětně jsem si uvědomil, že na vině byla pravděpodobně vysoká vlhkost, protože teplota byla přes den maximálně 22°C. Bylo to docela zvláštní, ale velkou dehydrataci u běžců potvrdila i Marlies (dcera Berta a Margrit), která byvše čerstvou lékařkou pracovala jako zdravotnice. Dle jejích slov loni neměli co dělat a letos dávali více jak 40 lidem infuzi. Bohužel moje krize se dostavila tam, kde obvykle, tedy po 60 km. Vzhledem mé neschopnosti doplnit energii to bylo docela kruté a moje tempo během chvilky spadlo k 5 min/km.  Další důsledek byl, že mě všechno pekelně bolelo a k tomu se přidala jakási malomyslnost, kdy jsem přestal myslet na velké výsledky a snažil se jen přežít. Vždy si v těch chvílích říkám, že můžu jen závidět maratoncům, kteří narazili do své „zdi“, protože těm většinou zbývá jen asi 5 km do cíle. Mně v těch chvílích chybělo do cíle asi 35 km a připomínalo čekání na Godota, který se asi nedostaví. Každou chvilku mě někdo předběhl a 2 kola jsem se naháněl s Pavlem Sedlákem, kterého jsem sice doběhl o kolo, ale potom jsem mu nemohl utéct. On na tom byl taky špatně, ale když viděl, jak s tím bojuji, tak mě začal povzbuzovat ve smyslu „Nevzdávej. Dívej, kolik ti fandí lidí“. Ujistil jsem ho, že vzdávat nehodlám, ale s těmi lidmi měl pravdu. Winschoten znamená závod, kde jsem profláknutější než na ulici, kde bydlím. Tam se cítím anonymní, ale ve Winschotenu se mě desítky lidí ptají, jestli letos taky vyhraji, jak se cítím a jestli mám formu. Musel jsem vysvětlovat, že formu mám, ale letos to asi nedám na první místo. Podle toho to také vypadalo i při závodě. Ti běžci co běželi se mnou, museli být trochu rozčarování, protože spousta diváků volala jen Daniel, Daniel a je ignorovali.120

Při náběhu do posledního už jsem byl smířený s doklusáním do cíle, když mě doběhla Marija Vrajičová z Chorvatska. Zeptal jsem se koliká je a když řekla třetí, tak jsem se rozhodl, že s ní kousek poběžím a případně jí budu dělat vodiče. Moc za mnou neběžela, ale pro mě byl důležitý ten efekt, že jsem doběhl Brazilce Silvu, který byl v mé kategorii, a už několik kol jsme se naháněli. Brazilec se sice snažil, ale jen do 93 km. Potom jsem začal utíkat i Marii, ale snaha získat náskok na Brazilce byla najednou důležitější. Na hodinkách se objevovaly mezičasy, které mi ještě před 20 minutami přišly jako SCIFI: 4:40 – 4:35 – 4:30 - 4:25 – 4:30 adt. Organizmus odkudsi vytáhl rezervy, o kterých jsem vůbec nevěděl. Cíl byl pro mě opět úžasný zážitek. Hlasatel mě přivítal jako bych právě vyhrál. Ostatně i v předchozích kolech museli mít soupeři dojem, že je trochu ignoruje. Dostal jsem deku a šel si po 7 hodinách a 25 minutách sednout na židli. O chvilku později byl rozhovor pro místní televizi, kdy mi reportér řekl větu, která by mohla vehnat slzy do očí nebýt, tak dehydrovaný: „Pro nás jsi stále Mr. RUN.“IMG 3203

Můj letošní výsledek nepatří ve Winschotenu k nejlepším: 7:25:48, 44. místo celkem, 3. místo WMA. Ovšem letošní stovka ve Winschotenu byla nesmírně kvalitní. Prvních 22 mužů se dostalo pod 7 hodin a prvních 16 žen pod 8 hodin. Pro srovnání v roce 2011 na stejné trati to bylo jen 7 mužů pod 7 hodin a 7 žen pod 8 hodin.  Můj letošní čas by v pohodě stačil na 26. místo celkově a v kategorii M45 bych byl na prvním místě. Celkově to byl ovšem opět nádherný zážitek a pro mě je to stále nejlepší stovka, která se dá běžet. 

 

Výsledky

MS muži a ženy

WMA - podle kategorií

 

Graf

V grafu je pěkně vidět, že vyhrává ten, kdo udrží tempo až do konce. Zároveň to chce 2 věci odhadnout to správné tempo a potom už jenom vydržet. V grafu jsou i mezičasy, které u top běžců dosahují top úrovně. Zkuste si zaběhnout maraton za 2:37 a pokračovat dalších 58 km ve stejném tempu... Krásně vyrovnané tempo měl i Ondra Velička už "jen" stačí ho posunout o 30 s na km níže. U mé závodní čáry je vidět ty 3 desítky, které rozhodly o celkovém čase.

 

graf

 

Fotky

 

 

 

Komentáře   

 
+2 #1 Petr Spicak 2015-09-18 18:24
Ahoj, s temi dresy je to ostuda ale co se da delat. Je skvele jak te tam maji radi a jak vymysleji i legendy treba o tom pepri jak si davas kazde kolo :-) MR.RUN je pak tresinka na Winschotenskem dorticku. Drzim palce na Spartathlonu, jako vzdy budu sledovat kazdy CP a sledovat prubeh na vsech online kanalech kde to jen jde.
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Statistika

Návštěvníci
3
Články
244
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
818949

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images