Winschoten po třinácté

IMG 2906Když jsem dostal v květnu pozvánku od ředitele závodu Henriho (Henri Thunnissen) na letošní Winschoten, tak jsem samozřejmě neměl co řešit. Stejně jsem Winschoten plánoval, ovšem proč bych zastíral, že pozvánka potěší a to hodně. Navíc se mezi závodníky stávám živým inventářem, protože letošní start už byl třináctý a snad neprozrazuji žádnou velkou pointu, když na začátku napíšu, že 13. doběhnutý.

 

Kdo četl některý s mých předchozích Winschotenských zápisů, tak může další větu vynechat, protože cesta a ubytování bylo, tak jako vždycky. V Německu na dálnicích zácpa a ve Winschotenu už na nás čekalo ubytování u Dijkových. Příjemnou změnou bylo vozidlo, tedy nová Mazda CX5 v červené barvě (soul) a v téměř v největší výbavě, kterou mi na závod zapůjčila firma Mazda.winschoten2017-1

Další změna byla už méně příjemná a to změna počasí. Předpověď mluvila o dešti až do odpoledních hodin a rosničkáři se kupodivu a bohužel nespletli. Teplota sice byla ideální asi 15°C, ale hustý déšť už méně. Všichni byli mokří, ještě než se postavili na start. Plán byl naprosto jasný tempo 4:10 až 4:15 dokud to půjde a nejlépe až do konce. Skvělé bylo, že na rozdíl od letošní jarní Plzně jsem se alespoň na začátku cítil skvěle a musel se brzdit. Horší bylo, že na 30 km už mě dost svalů nepříjemně bolelo. Občerstvovací taktika byla také jasná - každé kolo jedna lahvička jonťáku a jeden gel. Všechno zatím fungovalo. Malou nepříjemností bylo, že díky zimě jsem musel asi 5x odskočit do křoví. Po 40 km, kdy jsem se nacházel někde na 4. pozici, přišla první krize. S velkým úsilím jsem se dostal na 50 km v čase 3:29 a k obvyklému občerstvení přibral ampuli kofeinu. Pocitově se to trochu zlepšilo, ale tempo spadlo někam na 4:30. Znamenalo to, že mě 3 běžci předběhli a kolem šedesátky i Ondra, který si jako vždy držel svoje tempo. Zatím jsem si ovšem mohl říkat, že se později rozběhnu. Iluze jsou totiž důležitou součástí taktiky pro úspěšné dokončení závodu. Na druhou stranu jsem kolem sebe viděl celou řadu příkladů těch, kteří očividně iluzím nevěřili. Ve finále letos odstoupila téměř polovina závodníků a z Českých běžců, kterých bylo 10, doběhli 4 (3 na 100km a 1 na 50km). Úplné pohřebiště nadějí. Zvlášť, když člověk přičte úžasnou atmosféru, která je Winschotenu tradiční, přestože prší. Navíc kolem 13 hodiny odpoledne přestalo setrvale pršet a už se objevovali jen krátké přeháňky. Dokonce jsem z důvodu tepla byl nucen postupně odložit vše až do tílka a používat houbičky s vodou, které byly do té doby míjeny bez povšimnutí. Všichni totiž byli mokří víc než dost.IMG 2844

Velkou změnu v mém úsilí znamenal 70 km. Negativní. Kousek po jeho proběhnutí nastala další krize, což znamenalo, že motor se definitivně zadřel a už jsem z něj nevytáhl více jak 5:00 min/km a průměr padl na 5:20. Přestože jsem měl pocit, mě předběhnou i matky s kočárky a důchodci o holi na odpolední procházce, tak mě tohle tempo sakra moc bolelo. Ze všeho nejraději bych následoval příkladu spoluběžců, kteří už odpočívali. Ale to vůbec nepadalo v úvahu, protože Winschoten.

Když mě “velkou rychlostí” předbíhal Španěl z kategorie 50+, tak už se moje úvahy točily kolem tradičního tématu, jestli to mám zapotřebí. Kousek před náběhem do poslední kola mě předběhl letošní vítěz Wouter Decock. Mimochodem už toho měl taky plný kecky. Překvapivě nikdo další mě o kolo nevzal a taky žádná první žena se neobjevila. Pro moje sebevědomí to byl poměrně silný klacek na podepírání.

Poslední kolo jsem za sebou vláčel nohy jak invalida po válečném zranění. Vždy když jsem měl pocit, že běžím, hodně rychle mě na zem vrátili hodinky s informací, že ona závratná rychlost je 5:10 na km. Povzbuzování mírně opotřebovaných diváků vždy zesílilo, když jsem jim sdělil, že běžím už poslední kolo. Naštěstí, protože podle pocitů bych další už stejně nedal. Když už jsem dobelhal na poslední kilometr, tak mě předběhl Holanďan, který zřetelně běžel do cíle stovky. Probudil se ve mně závodník a tempo na chvilku stouplo opět ke 4 minutám. To jsem začal chytat křeče a tím si uvědomil, že finišovat na úrovni 10. místa je prostě kravina. Raději jsem začal zdravit diváky a komentátora, který kolem mého doběhu udělal bezmála větší show, než když dobíhal vítěz celého závodu. Prostě Winschoten - díky.IMG 2908

Přes nedokončení velké části České výpravy ta zbylá část zaznamenala velmi pěkné úspěchy, když Ondra Velička doběhl 4. v čase 7:19:47 a Katka Kašparová 2. za 8:09:45. Musím říct, že hlavně Katce nezávidím ani její umístění, ale to že dle svých slov a také podle vzhledu doběhla v pohodě a ještě s rezervou. Já měl jedinou rezervu a to posledních 50 metrů k masážnímu stolu, kde jsem následující půlhodinu ležel jako mrtvola a snažil se řvát jen potichu, abych si nepokazil image drsňáka, který tady doběhl už po 13. do cíle.

Konečným vysvědčením bylo 9. místo celkem, 3. v kategorii (ano ten syčák, co mě předběhl v cílové rovince, byl v mé kategorii) a čas 7:46:14. To není zrovna zázrak, ale je to o celý parník lepší jak loni. No třeba se začíná blýskat na lepší časy. Konec konců až na posledních 30 km to nebylo tak špatné.

 

Výsledky včetně kol

 

 

Komentáře   

 
+2 #1 Vít Mrkvička 2017-09-12 10:51
Gratuluju k pěknému výkonu! A díky za (jako vždy) vtipný report ze závodu
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Statistika

Návštěvníci
3
Články
242
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
787814

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images