Třetí Spartathlon - tak příště...

IMG 6297Ano, příště.

Hodně lidí co sledovalo moji pouť do Sparty v roce 2011 a 2012, mi letos popřálo hodně štěstí a většina z nich už si stačila přečíst, že to nevyšlo.

Jistě dá se říct, že Orálkovi přece nemusí vycházet všechno, ale letos to stálo celkově za … málo. Dá se říci, že ve chvíli, kdy už se mi zdálo, že jsem letošní krizi překonal a moje forma šla konečně nahoru, se vrátily potíže, které mě pronásledovaly už od listopadu minulého roku. Blanenský půlmaraton jsem běžel dobře nejen podle výsledku, ale i podle pocitu. Bohužel o pár dní později na hodinovce Triexpert Cup jsem se nejenom cítil unavený, ale hlavně se mi skřípl nerv od zablokovaného SI.

Znovu začal už vyzkoušený kolotoč: bolest, masér, prášky, bolest, fyzio, bolest a zase prášky. SI bylo odblokované, ale zadek a stehno bolelo vesele dál dokonce i v noci, natož při běhu. Winschoten jsem ještě zvládl se silnějším analgetikem, ale mohlo mě varovat, že kromě bolesti jsem byl hrozně vyčerpaný a moje regenerace probíhala asi 3x pomaleji než obvykle. Zrušil jsem Brněnský masakr, přestože jsem se na něj hodně těšil. No aspoň jsem mohl fotit po trati závodu, tuhle příležitost zrovna často nemívám.

Pro Spartathlon jsem volil již vyzkoušený model cestování až na ten detail, že prověřený člen výpravy Ivoš nemohl a těžko se sháněla náhrada. Nakonec se dostalo na Honzu Charváta, který se osvědčil na jiných závodech a měl čas vyrazit do Řecka. Dál jsem ovšem bral analgetika v upřímné víře, že se podrážděný nerv uklidní a já dokáži absolvovat většinu závodu s minimální bolestí.IMG 6136

Cestou jsem přespali v Szegedu a potom asi 200 km před Athénami, shodou okolností na stejném místě jako před dvěma roky. Asi dobré znamení, jsem si pomyslel, když jsme si dávali na zahrádce hotelu pivo na dobrou noc. Při cestě do hotelu London v Aténské čtvrti Glyfada, nás předjel kabriolet s rozesmátým Řekem, který nám něco ukazoval. Zamávali jsme mu na pozdrav a pokračovali. K našemu překvapení jsme se s ním potkali hned po registraci, když jsme zjistili, že je to Nicolas, který dělá doprovod Vlastovi Šroubkovi a protože kdysi žil v Česku, tak umí výborně Česky. Pořadatelé nezklamali a poslali nás do vedlejšího hotelu, protože London byl opět přeplněn. Alespoň jsme nemuseli spát s Italy na společném pokoji. Nic proti Italům, ale raději se před závodem trochu líp vyspím. Ráno budíček už v 5 hodin, a zatímco ostatní šli na snídani, tak jsem si nachystal všechny potřebné věci na závod. Do ledvinky jsem v souladu s plánem, dal dva namazané rohlíky, tři gely Inkospor, ampuli jonťáku, ampuli s Guaranou, prášky na žaludek a na bolest. Mobil jsem přibalil pro jistotu. Velkou láhev na vodu do ruky a malou na jonťák do ledvinky. Čepici k pasu společně s rukavicemi - prý nebude takové horko jako loni, ale jasno a 30˚C určitě. Posnídal jsem banán a prášky proti bolesti, včera to bolelo i při chůzi.

IMG 6153Najít parkoviště pod Akropolí už je pro můj tým snadné, protože většina (dva ze tří) už tu dvakrát byla. Vlasta Šroubek už tam nervózně stepoval a vyhlížel Nicolase. Nakonec jsme se s Vlastou postavili do druhé řady hned za největšího favorita Mika Mortona. Výstřel a nadšený dav běžců, se za opatrného Aténského svítání vrhne po ulici směrem s kopce do centra Athén. Nadšení závodníky strhlo natolik, že asi po jednom kilometru špatně odbočili. Po asi 100 metrech někdo poznal omyl a následoval hromadný zmatek při návratu na správnou trasu. Pěkné oživení na začátku závodu. Samotné Atény a jejich nejbližší okolí rozhodně není procházka rozkvetlým růžovým sadem. Běh v ranní dopravní špičce, kterou závod velikosti Spartathlonu značně podpoří, nepatří k tomu, co jste chtěli při běhu zažít. Klus po několika proudé dálnici také ne, ale musí se to brát jako daň velkému závodu. Do Sparty se dnes z Atén prostě jinudy běžet nedá. Na prvním občerstvení jsem si naplnil láhev do ruky vodou a na druhém jsem po náročné manipulaci s ledvinkou, ampulí, rukavicemi a druhou lahví vyrobil slabý jonťák. Ten totiž překvapivě není běžnou součástí občerstvovacích stanic.IMG 6188

Kolem osmé hodiny už slunce začalo být dost vysoko, aby na nás vidělo a na mých hodinkách Garmin Fénix, které jsem si zapůjčil na otestování, teploměr ukazoval něco kolem 25˚C. Čas na naražení kšiltovky, která doposud vysela zbytečně u pasu. Zároveň jsem si uvědomil, že jsem opět nepoužil krém proti opálení. No třeba se zatáhne. Někdy jsem po ránu prostě velký optimista. Někde kolem dvacítky jsem natlačil polovinu rohlíku a zapil to trochou jonťáku. Zatím to šlo. Co ovšem nešlo, byly moje nohy. Protivná zatuhlost a pocit mírné únavy se dal přičíst povalování uplynulých čtrnácti dnů, kdy jsem se snažil vyléčit bolest nohy a zadku od postiženého nervu. Snažil jsem se to ignorovat s tím, že se to rozběhne, třeba jako předloni. Pokoušel jsem se držet stabilní tempo a to mě pomalu posouvalo závodním polem vpřed. Myslel jsem na to, kolik z těch které předbíhám, doběhne do Sparty. Pochopitelně mě nenapadlo, že si letos cestu do Sparty vyzkouším i jinak než jen po vlastních nohách. Postupně jsme opustili dálnici a běželi kolem moře. Výhled i vzduch se značně zlepšily, ale zvýšila se teplota a slunce se pokoušelo spálit mou kůži v co nejkratším čase. Oči byly oslněny záplavou paprsků, které se odrážely od moře i od silnice. Letos jsem zaznamenal výrazné zlepšení v zásobování občerstvovacích stanic ledem. Předloni jsem led neviděl, loni jsem ho leckde vyžebral a letos byl k mání na každém občerstvení. To bylo příjemné, protože pořadatelé sice ujišťovali, že počasí bude letos určitě lepší, ale mně to tak rozhodně nepřipadalo.

Aby nám cesta nepřipadala příliš fádní, tak nám ji vylepšily dvě rafinérie a čistička odpadních vod. Musím říct, že to sice bylo nepříjemné, ale co bylo horší, byl můj stav. Svaly bolely už docela hodně a ve chvílích, kdy se chytil měřící pás na tep, jsem viděl hodnoty kolem 135. Ten pás zlobil od samotného startu a tak jsem doufal, že se třeba plete, protože tam mělo být nejmíň o 10 tepů míň.

IMG 6205Čas od času jsem zahlídl auto s číslem 74, které jsem měl pověšené na svém dresu na prsou v i na zádech. Osádka poctivě fotila a natáčela můj mírně nekoordinovaný pohyb v souladu s domluvou. Samozřejmě si dávala pozor, aby je někdo ani náhodou nepodezíral, že by mi chtěli jen trochu pomoci. Statečně jsem se usmíval, jako že je všechno OK, ale nebylo. Někdo nebo něco nasypalo písek do mých kloubů, mé svaly někdo rozklepal kladivem a funěl jsem jako bych běžel půlmaraton do kopce. Hrozně jsem se těšil na 22. checkpoint, kde jsem měl potkat svůj doprovod. Doufal, že chvilka sezení, trocha jídla, nové boty a morální podpora udělají zázrak. Těsně před přeběhnutím Korintu jsem předbíhal Japonce, který se motal ještě více než já. To sice trochu zvedlo náladu, protože očividně existovali běžci, kteří na tom byli hůře, ale já se zase o tolik lépe necítil. Krátký pohled do Korinského průplavu a konečně jsem uviděl očekávaný checkpoint. Když jsem zastavil, tak se moje nohy rozhodly, že stačilo, a tak, tak, že jsem se svalil na židli s opěradlem. Začal jsem se cpát trochou špaget a vzápětí i sladkou rýží. Tu jsem ovšem nedojedl, židle byla totiž Japonská a Japonec, který ji měl na starost, se začal hlásit o svá práva. Při přesunu na mnohem tvrdší veřejnou lavici jsem zjistil, že sám nedokáži vstát. Loni jsem odsud vyběhl jako by se nic nedělo. Dneska jsem seděl a nemohl se odlepit. Postupně mě předběhlo asi 20 lidí, než jsem se odhodlal a vyrazil. No, vyrazil asi není to pravé slovo. Odplížil, by bylo mnohem přesnější. Rozběhnout se mi podařilo až asi po 100 metrech pomalé chůze. Maličká běžkyně s cupitavými krůčky mě předběhla, tak snadno, že jsem přemýšlel, jestli můžu svůj pohyb nazvat během. Očividně to bylo na hranici definice onoho pohybu, pro který se vžil název běžecký.IMG 6210

Na dalším občerstvení jsem doplnil jen vodu a led. Dámy, které viděly, jak se potácím, mi nabídli židli. Odmítl jsem s tím, že netuším, jestli bych dokázal ještě vstát. Všechno bylo špatně. Pomalu mě dostihlo poznání, že takhle to dál nepůjde. Ještě jsem se v koutku duše upínal k dalšímu checkpointu, kde jsem měl potkat svůj tým, ale moje touha bojovat se rychle ztrácela s každým dalším krokem, kdy moje úsilí odpovídalo asi tak kilometru 230, a ne první třetině závodu. Na židli v Ancient Korinth, tedy 26. checkpoint jsem se doslova dopotácel a už jsem věděl. Slzy se mi tlačili do očí a já se snažil potlačit svou sebelítost a najít ještě nějakou sílu pokračovat. Vstal jsem a zase sedl. Nešlo to. I pouhá chůze byla bolestivá a navíc se mi začalo dělat špatně. Žaludek se asi rozhodl dohnat zbytek těla, aby mi to nebylo líto. Po dvaceti minutách čekání na zázrak jsem si sedl k pánovi na občerstvení a nahlásil, že odstupuji ze závodu. Dostal jsem papír k podpisu a informaci, že můžu počkat na autobus. Ujistil jsem ho, že mám vlastní odvoz a ukončil svým podpisem na kus papíru jeden z nejslavnějších ultramaratonů.

IMG 6288Do Sparty zbývalo asi 140 km a do tmy ještě hodně času. Tak jsme jeli najít čelo závodu. Jednak jsem je chtěl vyfotit a taky jsem byl zvědavý, jak to na čele vypadá. K mému překvapení Mike Morton už pro zranění odstoupil a na čele běžel velmi rychle Jan Lantnink, za kterým bojoval Američan Chad Ricklefs a Ivan Cudin o třetí místo. Další běžci měli už odstup. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl zbytek týmu nutit do ponocování, jsme vyrazili do Sparty, kde organizátoři měli ubytování i pro neúspěšné závodníky. V souladu s prohlášením, které učinili organizátoři na technickém mítinku, byl hotel Belle Helene sice asi 40 km od Sparty, ale zato na břehu moře a měl o třídu vyšší úroveň než hotely ve Spartě. Taková malinká náplast pro zlomené běžce, kteří nedoběhnou až ke králi Leonidasovi.

Se Spartahtlonem mi zůstal otevřený účet. Příští rok asi vynechám, ale ten účet bych chtěl uzavřít ještě jednou ve stínu velkého Spartského krále.

Co se týče mých problémů, tak podezření padá na počínající rhabdomyolysis. Měl jsem patřičné příznaky (bolest svalů, hnědá moč, vyčerpání, nevolnost) a důvody tu byly také. Samozřejmě bez rozboru moči nebo krve je to pouhá domněnka, ale něco bylo hodně špatně.

 

Výsledky

Komentáře   

 
0 #9 tomas tran 2014-01-03 21:18
diky za podelenie sa s pocitmi,
nech sa Ti dari!
Citovat
 
 
0 #8 Michal Činčiala 2013-11-06 20:32
Ahoj Dane,

Tak jsem to dal na 160 km (pod výšlap na horu), kde jsem prošvihl o 6 minut limit.

Mno, asi to bylo dobře, protože jsem po návratu skončil na 11 dnů ve špitálu s akutním selháním ledvin...

Nicméně, díky moc za hodnotné rady během závodu a snad se na trati někdy znovu potkáme.

Michal
Citovat
 
 
0 #7 dao 2013-10-21 11:28
Díky všem za podporu. Doufám, že se do Sparty ještě jednou podívám po svých...

;-)
dao
Citovat
 
 
0 #6 Jana Š. 2013-10-20 18:00
Ahoj Dane,
byla jsem asi jedním z mnoha lidí, kteří na tebe mysleli, když jsi bojoval v Řecku.
Držím pěsti, ať zdravotní problémy brzy pominou. Jsi velký bojovník, pro mě jsi velkou motivací, je až neskutečné, co dokážeš :-) !!!
Citovat
 
 
0 #5 zmijovec 2013-10-13 20:56
Muselo to být hodně těžké vzdát, protože ses na Spartathlon určitě hodně připravoval a moc těšil, ale když to nejde, tak to nejde. Běžec tvého formátu si ale může spravit chuť příště, protože na to máš. ;-) Věříme ti a fandíme ti! 8)
Citovat
 
 
0 #4 Andreas 2013-10-09 15:58
Ahoj Daniele

drzim Ti palce, aby to bylo brzy lip. Jsi prece jeden z nejlepsic bezcu, co znam. Jsem mel m.j. i stest, ze jsem to stihnulv prvnim pokusu - bylo tvrdy a krasne...

Mej se moc hezky,
Andreas
Citovat
 
 
0 #3 Gábina 2013-10-09 14:08
Držím moc palce, ať bolest zmizí a Ty jsi zas úplně fit. Některé věci nepřeběháš... chtěj čas a pořádně doléčit. Příště ten účet smažeš i s úroky :-) .
Citovat
 
 
0 #2 scott 2013-10-08 21:51
Těšil jsem se na páteční večer on-line u Spartathlonu. Těšil jsem se, jak je budeš navlíkat a bojovat o čelo. Každý den ale není posvícení, nebuď smutný, dej se brzy dohromady a příště to určitě vyjde. A když ne, nic se neděje, i cesta je cíl.
Citovat
 
 
0 #1 Petra B. 2013-10-08 21:11
Dane, držím palce ať jsi brzo fit a zase Ti to parádně běhá. Jsi borec, drž se :-)
Citovat
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Plán akcí

Žádné události

Statistika

Návštěvníci
3
Články
245
Odkazy
20
Počet zobrazených článků
832534

Dlouhý běh - web jen o běhání

Fotky z Flickeru

Loading script and Flickr images