Odkazy na články, které byly publikovány jinde na internetu.

Tento text jsem napsal na základě textu, který jsem získal v roce 2008 v cíli závodu na 100 km v Tarquinii. Po doběhu jsem dělal fotky běžců a najednou jsem uviděl drobnou postavu, která nám byla představena jako oficiální host o den dříve při zahájení. Byl to Don Ritchie, který drží současný nejrychlejší čas na 100km na dráze. Prohodil jsem s ním pár slov a on mi dal vytištěný svůj profil i s rozhovorem, který byl publikován v roce 1995. Zde se tento text pokusím přeložit a převést do češtiny. Nebude úplný překlad, ale jen jeho část, protože 6 stránek hustého textu prostě není formát pro web.

Pokus o pár odpovědí na otázky, které se stále opakují. Postupně jak mě budou napadat odpovědi, tak je sem zapíšu.

Proč běhám ultra?

• Protože, mě to baví.
• Protože věk tady nehraje takovou roli jako na klasických tratích.
• Tak intensivní zážitek se v jiné disciplíně dá je těžko najít.
• Kolik lidí o sobě může říci, že uběhlo 100 km?
• Takhle ulítlá skupina lidí se dá najít snad jedině mezi ultras.
• Protože můžu.

Otázka: "proč běhám ultra?" na 90. km ve 100 km závodě.

• Jak to mám sakra vědět?

První kontakt

S atletikou jsem začal na druhém stupni ZŠ v, kde jsem chodil do atletického kroužku k Františku Němcovi. Bylo mě asi 11 let, když jsem běžel první závod - běh Směru (místní plátek) ze, kterého se dalo postupovat dále až po běh Rudého Práva, který býval ve Stromovce. Úspěch to byl "závratný" - doběhl jsem předposlední, což se značně lišilo od mých naivních očekávání. Nicméně jsem se rozhodl dělat atletiku, protože tam jsem mohl soutěžit sám za sebe. František nás nechával dělat všechny možné disciplíny, vyzkoušel jsem skoky i vrh koulí a různé běhy a ačkoliv jsem měl dlouhé nohy a ruce, tak jediná disciplína, kde jsem alespoň neztrácel tak moc byl běh. Velká změna pro mě nastala, až kolem roku 1983, kdy mi trenér nabídl jednoduchý tréninkový plán, který měl pět položek a úkolem ho bylo pokud možno za týden zopakovat. Jsem docela tvrdohlavec, takže mi to vydrželo do jara a tehdy jsem objevil kouzlo pravidelného tréninku - na nějakých závodech jsem byl třetí. Začal jsem zjišťovat, že čím delší trať tím lépe. Vím, že jsem ve 14 letech běžel hodinovku s výsledkem kolem 14 km.

Růst

Další velkou změnou pro mě bylo, že na středoškolských hrách si mého výkonu na 3 km všiml Jiří Sequent a o prázdninách mi napsal dopis na základě, kterého jsem s ním začal spolupracovat na dalších 10 let. V této době jsem výkonnostně rostl velice rychle. Zřejmě se tady promítal náročný trénink s faktem, že jsem fyzicky dospíval.

V roce 1989 jsem poprvé startoval na 10 km a běžel jsem čas 30:34. Vzápětí na M ČSSR mezi muži jsem se dostal na 30:20 a na ME juniorů až na 30:13,03. Všechny výkony tenkrát byly lepší Československého rekordu. V letech 1988 -1989 jsem také získal 10 medailových umístění na mistrovstvích ČSR a ČSSR v dorosteneckých a juniorských kategoriích. Zajímavé bylo, že jsem nepatřil nikdy do státem organizované přípravy - asi jsem neplnil tabulkové předpoklady pro rychlost a sílu. Až v 19 letech mě formálně zařadili na jeden rok do střediska mládeže v Brně.  Dál jsem trénoval se svým trenérem a v klidu chodil do školy.