Do Salzburgu jsem se letos podíval už po páté. Pravda po loňské změně trasy, kdy se závod změnil na plnohodnotný ultratrail a začali se tam rozdávat ITRA  body, jsem si říkal, že už je to naposledy, ale jeden by neměl říkat už nikdy. Mozartova 100 má tu nespornou výhodu, že je kvalifikací pro WSER a letos jsem se v loterii WSER dostal jen mezi náhradníky. Takže další kvalifikace se hodila a navíc v Salzburgu i v okolí je prostě nádherně.

...pochopitelně, že jen letos a to protože mi zítra začíná odpočinek nebo také přechodné období. Co nadělám, když jako poslušný svěřenec plním tréninkové plány. Za Frankfurtský maraton vděčím behejbrno.com a Alešovi Čtvrtníčkovi. Podzimní termín sliboval jednu důležitou věc a to přijatelnou teplotu. Trochu se to pokazilo tím, že na Německo se o víkendu hnala větrná zimní bouře směrem od Baltu, ale Frankfurt je naštěstí daleko na jihu Německa a tím pádem se nepřízeň měla projevit akorát silným větrem.

Když mi v někdy v červnu přišel email, že se v Číně běží závod na 100 a 50 km jako Word Championschip Trial, tak jsem neváhal s přihláškou. Trochu problém byl sehnat ještě nějakého další běžce, protože téměř všichni, co mají nohy a běhají ultra, se letos přihlásili na Spartathlon. Nakonec pozvánku přijala Petra Pastorová, ale jen kratší 50 km trať. Po několika emailech v obou směrech se všechno zdárně domluvilo a mohl jsem začít zajišťovat víza, letenky a další drobnosit potřebné k našemu výletu. Jako doprovod s námi jela Renata a Otta Seitl.

Když jsem dostal v květnu pozvánku od ředitele závodu Henriho (Henri Thunnissen) na letošní Winschoten, tak jsem samozřejmě neměl co řešit. Stejně jsem Winschoten plánoval, ovšem proč bych zastíral, že pozvánka potěší a to hodně. Navíc se mezi závodníky stávám živým inventářem, protože letošní start už byl třináctý a snad neprozrazuji žádnou velkou pointu, když na začátku napíšu, že 13. doběhnutý.