Zodpovědně můžu napsat, že poslední čtvrtina roku je pro mě na poli ultra pěknou ukázkou nejhoršího možného scénáře, jak má vrchol sezóny vypadat. Po nepovedeném Winschotenu a nedokončeném Spartathlonu jsem doufal, že trochu odpočinku a krátká intenzivní příprava mi umožní na MS alespoň přijatelný výsledek. Bohužel průběh přípravy tomu vůbec nenasvědčoval. Neustálý pocit únavy, jen průměrné výsledky na krátkých závodech a nohy, které se už po 5 km pokoušely zdatně simulovat, že jsou dřevěné, rozhodně nebyly tou správnou známky stoupající formy. Vrchol tomu dodal sval v lýtku, který se po jednom tréninku stáhl tak, že jsem mohl jen klusat a to jen s velkým sebezapřením. Do závodu zbývalo 16 dnů a vzhledem k tomu, že bolest se postupně přesouvala v noze na různá místa, tak bylo jasné, že jde o skřípnutý nerv. Naštěstí se mi povedlo dovolat pomoci u Jitky Stehlíkové (http://www.fyziosport.cz/), která nejenom, že dělá fyzioterapii, ale navíc je běžkyně. Pokud váš lékař nebo fyzioterapeut sám dělá sport, tak jste téměř vždy na nejlepší adrese. Skutečně už po první návštěvě bolest v noze ustoupila, ovšem 2 nejtěžší tréninky jsem musel vynechat.

Letošní mistrovství světa se běželo ve Španělském Los Alcazares, což je turistické centrum u Středozemního moře. Koncem listopadu to zde trochu vypadá jako kulisy k postkatastrofické sci-fi. Minimum lidí, zavřené hospody, prázdné pláže i hotely. Na druhou stranu to umožnilo pořadatelům pronajmout jeden větší hotel pro všechny závodníky i doprovod a zároveň umístit startovací čáru přímo před hotelový vchod. Další výhodou bylo, že 10 kilometrový okruh šel po městě vytyčit s úplným vyloučením dopravy a určitě to pořadatelům nedělalo moc velký problém. Asi 3 km vedly po promenádě kolem pláží a zbytek se různě kroutil po městě. Na mapě ty obrátky vypadaly drsně, ale realita byla mnohem příznivější, protože v ulicí, kde se běželo proti sobě o dvě různé silnice oddělené relativně širokým středovým pásem. Na otáčce šlo vždy o poměrně velký poloměr a troufám si říct, že i pro rychlé běžce to nebyl žádný problém. Počasí bylo téměř optimální, protože teplota se pohyboval od 10°C ráno až po asi 17°C, když svítilo slunce. V jednu chvilku dokonce přišla slabší bouřka, která znamenala déšť, ochlazení, v některých místech velké kaluže a kluzké nábřeží. Mokré boty a zima mi už nebyly příjemné, ale klouzání jsem už při svém bídném tempu mohl klidně ignorovat.

Závod jsem začal velmi odhodlaně na nižším tempu než obvykle, což bylo asi 4:15 min/km. Skutečně se první kolo běželo relativně lehce, přesně podle předpokladů. Druhé kolo nastoupila jakási bolest stehenních svalů a na pouhé udržení tempa jsem byl nucen vynakládat nezvykle hodně námahy. Nicméně tempo jsem držel a to až do 27 km, kdy se opět kouslo lýtko. Dokulhal jsem to cíle a tam intenzivně přemýšlel, jestli mám pokračovat. Nakonec jsem si řekl, že 30 km nestojí ani za řeč a pokračoval do dalšího kola. Před tím jsem ovšem vypil ampuli Guarany, aby se alespoň trochu dostal z únavy. Proud běžců, kteří mě předbíhali, jsem zastavil někde na 38 km, kdy mě doběhl Roman Tomášek. Chytil jsem se jeho tempa a pokračovali jsme spolu až do 50 km, kdy na mě přišla další krize a vyčerpání. Po pauze a gelu jsem se opět rozběhl, ale na tempo už nešlo pod 5:20 min/km. Bylo to poněkud deprimující, ale rozhodl jsem se pokračovat. V sedmém kole jsem zastavil, protože mě mrtvěli prsty na pravé noze a já si ji chtěl povolit. Bohužel pro křeče jsem to nedokázal žádným způsobem, takže to muselo počkat na občerstvení, kde mi tkaničky povolila Renata. Tempo opět upadlo a začali mě předbíhat pomalejší ženy a běžci v kategorii 65+. Křeče už se dostavovali do celých stehen a tak jsem natlačil asi 3 solné tablety a při něčem, co by se dalo nazvat během jen s očima zavřenýma a ještě potmě jsem doufal, že to přejde. Deváté kole hodně přes hodinu bylo skutečným vrcholem mého závodu a děvčata v cíli si mysleli, že jsem ztratil nebo někde umřel. Je pravda, že v tom devátém jsem taky viděl dobíhat Ondru a Radka do cíle. To nepůsobilo úplně nejlépe na moji psychiku, ale do cíle závodu zbývalo už jen poslední kolo. Jeho zpestřením potom bylo, že jsem vyprovokoval jednoho Itala ke běhu a spolu jsme zrychlili na závratné tempo kolem 5:30 min/km. Vydržel asi 2 km a potom řekl, že stačilo. Protože do cíle bylo už jen 3 km, tak jsem se rozhodl, že tempo udržím až to trpkého konce. Na konec, díky tomu že jsem předběhl několik dalších běžců o kolo, se mi povedlo zrychlit do finiše asi v tempu kolem 4:30 min/km. Odmítl jsem nabídnutou židli, dobře vědouc, že zimnice i křeče jsou za rohem a s pomocí Renaty vyrazil hned na pokoj, do sprchy a do postele. Pořadatelé to měli fakt dobře vymyšlený.

Hodnocení mého závodu je v tomto případě jednoduchá věc. Všechno stálo za … to. Ano píši to správně. Celá řada top běžců nedoběhla. Namátkou můžu jmenovat třeba Jonase Buuda, Ukrajince Glyvu, Holovnického a Stepanenka, Maďary Muhariho a Zabariho, Belgičana Decocka nebo Floriana Neuscheandera, což jsou vesměs závodníci s časy pod 7 hodin. Ze všech různých cílů mi v po 30 kilometrech zbyl jeden poslední a to doběhnout do cíle.

Hodnocení závodu celkově mi vychází dost pozitivně. Přes množství DNF závodníků byla úroveň velmi vysoká a skupina běžců z JAR se postarala o důkladné oživení. Pravda je, že jim to úplně nevyšlo a vítězem se stal nakonec Japonec Yamauchi ve vynikajícím čase 6:18:22 a až za ním první Jihoafričan Mthembu, který běžel 6:24:06. Kousek dál potom finišoval Patrik Reagan 6:35:42. Protože mě předbíhali, když běželi do cíle, tak můžu říct, že na stovce můžou vytuhnout opravdu všichni, včetně běžců na čele závodu. V tempu kolem 4:50 mě předbíhal Mthembu a v posledním kole ztratil asi 4 minuty na Japonce. Ovšem ten na posledních kilometrech, také zrovna nesprintoval. Naopak Reagan se dokázal díky rovnoměrnému tempu v posledním kole posunout ze 7. na 3. místo.

Velmi kvalitní výkony padli rovněž v kategoriích veteránského MS. Pro inspiraci uvedu časy vítězů jednotlivých kategorií.

Výkony pod 11 hodin v kategorii nad 70 a 75, výkon v mužích nad 45 nebo výkon mužů i žen v kategorii nad 55, jsou doslova fantastické.

Odkaz na výsledky.

Graf mého tragického tempa

Graf tempa prvních tří běžzů

Fotky na Rajčeti