Závod v Italském městečku Castel Bolognese v kraji Emilia Romagna už jsem inzeroval tady na webu několikrát například zde. Letošní účast bylo již 11 proběhnutí po trati, která je překvapivě kopcovitá na místní rovinné poměry. Bohužel moje výkonost na mé oblíbené 50km trati zrovna neroste a letos jsem se velmi přiblížil svým místním ultra začátkům v letech 2004 – 2007.

Letošní výlet do Itálie absolvovala skupina 11 běžců z Brna a nedalekého okolí – Blansko a Vyškov opravdu považuji za okolí Brna :-).

Už mi připadá, že se každý rok trapně opakuji, ale musím to napsat znovu: chcete si užít ultramaraton zajeďte si do Winschotenu. Pro letošní rok moji chválu vyslyšelo 6 běžců a jedna běžkyně z Česka a myslím si, že rozhodně nelitovali. Množství závodníků letos vzrostlo úměrně tomu, že k 40. výročí si pořadatelé nadělili Mistrovství světa i Evropy a k tomu mistrovství WMA, jak se vznešeněji říká veteránům. Když si k tomu připočtete závod na 50 km a štafety 10 x 10 km, kde startovalo asi 250 štafet, tak je jasné, že na trati samotou trpět nebudete. O nudě nebo nezáživnosti se nelze bavit vůbec, protože více nadšených diváků na ultramaratonu jsem ještě nikde jinde neviděl. Navíc tradiční soutěž jednotlivých ulic o nejlepší výzdobu vás přesvědčuje, že tady jste opravdu vítaní.

Loni, jsem si to takhle pochvaloval, ale letos bylo počasí zásadně proti. Předpověď počasí pro Salzburk nebyla zrovna optimistická, ale realita značně předčila veškeré představy. Večerní předpověď slibovala polojasno až zataženo s občasným deštěm.

Pozvánka

Loni po doběhu stovky ve Winschotenu mě oslovil pán s dotazem, jestli poběžím příští rok MS na 24 hodin. Nechápal jsem, proč se ptá, ale odpověděl dle pravdy, že ne. On na to, že mě pozve na jeho závod na ostrově Texel. Vzápětí jsem na to zapomněl, a proto mě mohlo příjemně překvapit pozvání, které jsem dostal těsně před vánocemi. Martien Baars mi psal zda si na něj pamatuji a že mě zve na závod 120 km okolo Texelu, který je na Velikonoční pondělí. Proč bych nejel na výlet do Holandska, kde mě znají skoro, tak dobře jako třeba na Blanensku.