Jaro jsem se rozhodl oslavit na ME 100 km v Belves. Sladká Francie byla pro mě celkem lákavá, ale atraktivita této lokality byla trochu oslabena vzdáleností, která z Brna dělala 1700 km. Letadlo do Bordeaux by bylo asi za 6000 Kč a ještě člověk musel urazit nejméně dalších 200 km. Padlo tedy rozhodnutí cestovat autem. Při složení výpravy Otta Seitl, Radek Brunner a Jarda Bohdal se Otta nabídl, že vezme auto a po cestě z Ostravy nás postupně nabere. Abychom, nebyli příliš unavení, tak jsme cestu směrem tam rozdělili přespáním v Karlsbadu blízko Karlsruhe. Ve čtvrtek kolem 18 večer jsme tedy dorazili do Belves a ubytovací kemp, který byl asi 1,5 km za vesnicí jsme našli hned na poprvé. Ubytování v mobilním domku bylo perfektní a večeře na zahrádce, kterou jsme dali po výklusu, byla rovněž hodně dobrá: polívka, kachní stehýnko se zeleninou a na konec zmrzlina. K tomu ještě dvě malá piva na lepší spaní. V pátek byly na pořadu dne obvyklé věci jako technický mítink a pro jednoho člena výpravy - Ottu výlet po trase závodu. Trať byla totiž vedena jako jeden okruh po místních pamětihodnostech. V průběhu odpoledne přišla studená fronta s deštěm a prudkým ochlazením z 27°C ve čtvrtek na 15°C v pátek. V sobotu ráno na startu potom bylo asi 6°C, ale už přestalo pršet.

Vracím se k MČR na 100 km a to ze dvou důvodů: jednak jsem o tom ještě nic nenapsal , za druhé v rámci Plzeňského závodu proběhlo další měření ultramaratonců. Odebírala se krev, což bylo pro dost lidí traumatické, protože pan doktor bohužel nebyl praktik a celkem logicky v nemocnici odebírá krev sestra. Co se týče mě, tak jsem byl v pohodě. Píchnutí jehlou, přestože se nepovedlo hned napoprvé mě nemohlo rozhodit. Podstatně méně náročné potom bylo změření tělesných poměrů tuků, svalů a vody pomocí přístroje Inbody. Právě o dokumenty, které z něj vylezly před použitím a po použití mého těla v rámci 100 km závodu, se chci podělit.

Cesty na závody bývají dost různé. Na 6 hodinovku do Steinu jsem se dostal díky setkání s Hanem Frenkem na CCUM v Mexiku v loňském roce. Už od října mě bombardoval emaily, jestli bych nepřijel na jeho 6 hodinovku do Steinu, která je nejrychlejší na světě. Dlouho jsem váhal, protože jsem pořád ještě přemýšlel o dalším možném startu v Mexiku. Nakonec rozhodnutí padlo až v lednu, kdy jsem začal shánět letenky. Napřed jsem myslel, že poletíme do Amsterdamu, protože Google ukazoval Stein někde 50 km od něj. Naštěstí mně Han včas upozornil a já podle jiné mapy zjistil, že ten správný Stein leží kousek od Maastrichtu na řece Maas, do Belgie a do Německa co by kamenem dohodil. Nakonec nejlepší na tom všem bylo, že jsem sehnal letenky z Brna do Eindhovenu. Taky jsem pochopil, co znamená Low Cost aerolinky – cestuj s minibatůžkem a mi tě možná odvezeme. Každý detail zvyšuje cenu letenky, a když jsem si dovolil vzít sebou něco na běhání, tak už to vypadalo skoro jako normální letenka. To bylo také poslední, co jsem musel zařizovat. Všechno ostatní obstaral Han, včetně odvozu z letiště a ubytování v Elsloo, což je městečko navazující na Stein. Po příjezdu do hotelu jsme hned šli na večeři, kdy na nás čekal Han ve vedlejším Café. To by se to jezdilo na závody, když se o Vás někdo takhle vzorově stará.

Od Martina Gazdy, který mimo jiné, aktuálně pořádá Garážový maraton v Českých Budějovicích, jsem dostal zajímavou nabídku: "Nechceš se zúčastnit maratonu na běžeckém pásu?" Jasně. Ještě jsem to nezkusil. Tak pravda je, že na páse už jsem běžel asi 4x a to vždy kvůli nějakým testům. Nejdelší vzdálenost, ale mohla být asi 8 km. 

Celá zábava se konala 15.12. ve Fitness Pouzar v Českých Budějovicích a běžci měli sraz už o den dříve na v hotelu CB Royal na večeři. Akce měla z kapacitních důvodů omezený počet startujících na 12 běžců a z toho 3 běžkyně. Ráno při opouštění hotelu jsem měl co dělat, abych se po náledí doklouzal k autu a dalších deset minut trvalo než se povedlo odstranit alespoň trochu námrazy na oknech. Po pravdě jeden z mála dnů v roce, kdy bylo téměř nemožné běžet maraton venku.