Ti co vědí co znamená dlouhá zkratka v názvu článku ti nemusí a ti ostatní nechť se podívají co jednotlivá písmena znamenají zde. Kromě názvu to hlavně znamená 100 mil a více jak 3000 m stoupání v nádherné krajině Vysočiny, Moravského krasu a Drahanské vrchoviny.

Dojem, že jde o závod převážně pro otrlé vám zmizí, když se podíváte na startovní listinu. Ne, že bych chtěl podceňovat zkušenosti jednotlivých závodníků, ale Andrea Folprechtová se pokoušela o svůj nejdelší závod a stejně tak Jirka Bezrouk. Radek Dočkal, Svaťa Sedláček i Štefan Krč lecos dlouhého běželi, ale nijak zvláště často. Takže "zkušenými" byli Pavlína Procházková a Jeno Horvat. No já jsem koneckonců už běžel po čtvrté, takže jsem byl asi "nejzkušenější". 

Letošní mistrovství světa v Itálii se konalo na jejím severu pod štíty Dolomit v městečku Seregno, které je jen kousek od Milána. Závod na 20 km dlouhém okruhu skýtá výhledy jak na hory, tak na ulice městečka a také kus dálnice. Organizačně zvládli Italové vše téměř na výbornou. Jediným problém se nakonec ukázalo ubytování účastníků, kteří bydleli dost daleko a v den závodu autobusák, který měl přivést závodníky, jeden s hotelů minul. Díky tomu závod začal o 30 minut později, což jsem se dozvěděl čistou náhodou a raději to šel hned ověřit u Hillary Walker. Italové tenhle detail sice hlásili, ale většinou Italsky a tak nevýrazně, že Poláky a Korejce jsem varoval ve chvíli, kdy utíkali na start v 8:00, který se nekonal.

Poslední část textu o závodě v měděném kaňonu v Mexicu v pohoří Siera Madre. První část vyprávění je zde a jeho pokračování potom zde.

Druhá část povídání o Copper Canyon Ultramarathonu. První část povídání je zde. Než jsem sesmolil druhou část, tak bohužel došlo ke velmi smutné události o které jsem psal zde. Vážený čtenář nechť odpustí zdlouhavost a také velkou pauzu než se mi povedlo uveřejnit další část textu.