Štěstí navštívit toto Britské dominium jsem měl už po druhé ve dvou letech. Loni to byl Světový pohár na 50 km a celá organizace závodu dosti pokulhávala. IAU byla na rozpacích zda má opravdu pro 2010 svěřit Gibraltaru pořádání MS na 100km. Stalo se tak, protože byl zcela změněn pořadatelský tým a záštitu nad závodem převzala místní vláda.

Proč píšu zrovna o těchto dvou závodech v jednom článku? To je jednoduché, běžel jsem oba dva a to v rozmezí 6 dnů.

Závod ve Winschotenu patří k mým nejoblíbenějším závodům na 100 km. Letošní ročník měli pořadatelé jako finální test pro MS na 100 km v roce 2010. Kdo tady běžel na posledním MS bude trochu překvapen, protože centrum Klinker, kde byl start, definitivně zmizelo a navíc se už třetím rokem běhá v opačném směru. Trati to rozhodně neubralo na atraktivnosti. Stále je to rovina a lepší diváky snad nikde nenajdete. Pro atmosféru závodu mluví i to, že kromě závodu na 100 a 50km se běží také štafeta na 10 x 10km, které se každý rok zúčastňuje asi 300 družstev. To už je pořadný dav lidí. Mimochodem Česko zde má už po mnoho let štafetovou účast z Ostravy.

Předchozí díl.

Od Panamint Springs začalo další stoupání. Tentokrát už to nebylo 1500m, ale jen 1 kilometr. Přes den jezdilo docela dost aut, ale v noci to utichlo. Nad hlavou bylo nebe s asi 5x více hvězdama než obvykle a klid byl narušován pouze blikajícími auty závodníků. Naštěstí většina blikajících aut byla doposud někde daleko v údolí za námi. Horko už nebylo, tak strašné nanejvýš okolo 35°C a to se zdálo snesitelné. Ovšem, aby jsme se moc neradovali, tak nás začali otravovat milióny černých brouků. Byli asi neškodní, ale děsně otravní. Kdykoliv auto zastavilo a zůstalo někde svítit světlo, tak nalétávali všude, kde to šlo. Při běhu nevadili, ale na chvilku sednout u auta a už lezli ve vlasech, v jídle a do dalších věcí.