Zodpovědně můžu napsat, že poslední čtvrtina roku je pro mě na poli ultra pěknou ukázkou nejhoršího možného scénáře, jak má vrchol sezóny vypadat. Po nepovedeném Winschotenu a nedokončeném Spartathlonu jsem doufal, že trochu odpočinku a krátká intenzivní příprava mi umožní na MS alespoň přijatelný výsledek. Bohužel průběh přípravy tomu vůbec nenasvědčoval. Neustálý pocit únavy, jen průměrné výsledky na krátkých závodech a nohy, které se už po 5 km pokoušely zdatně simulovat, že jsou dřevěné, rozhodně nebyly tou správnou známky stoupající formy. Vrchol tomu dodal sval v lýtku, který se po jednom tréninku stáhl tak, že jsem mohl jen klusat a to jen s velkým sebezapřením. Do závodu zbývalo 16 dnů a vzhledem k tomu, že bolest se postupně přesouvala v noze na různá místa, tak bylo jasné, že jde o skřípnutý nerv. Naštěstí se mi povedlo dovolat pomoci u Jitky Stehlíkové (http://www.fyziosport.cz/), která nejenom, že dělá fyzioterapii, ale navíc je běžkyně. Pokud váš lékař nebo fyzioterapeut sám dělá sport, tak jste téměř vždy na nejlepší adrese. Skutečně už po první návštěvě bolest v noze ustoupila, ovšem 2 nejtěžší tréninky jsem musel vynechat.

O závodě ve Winschotenu jsem už psal mnohokrát (např. 1, 2, 3) a také se o něm píše v knize Můj dlouhý běh. Je jasné, že pro mě docela hodně znamená a také proto jsem se letos rozhodl pro svůj 12 start na tomto skvělém závodě. Je pochopitelné, že jsem přípravu směřoval k tomu, abych zde uspěl co nejlépe. Jenže ne vždy se splní všechno, co člověk chce.

Tedy moje třetí Mozartova stovka. Pořadatelé totiž už slavili páté výročí svého závodu. Bohužel pro mě to nezačínalo nejlépe. Zaprvé po návratu z Comrades jsem se cítil utahanej jak 3 dny vyžvýkaná žvýkačka a úplně jsem zapomněl, že pozvánka na večeři s pořadateli je na čtvrtek večer. Takže telefon od sympatické Claudie, jestli už jsme v Salzburgu, nás zastihl někde u Sant Poltenu. Nakonec jsme dorazili kolem 10 hodiny a stihli si dát akorát jedno pivo a studený talíř k večeři.

Zítra odlétám spolu Renatou, Alenou Žákovskou a Milanem Daňkem na nejstarší (od roku 1921) a největší (přihlášeno více jak 20000 běžců) ultramaraton Comrades v Jihoafrické republice. Letos se běží varianta Down tedy start je Pietermaritzburgu a cíl v je Durbanu. Alena i Danny (Daněk) se budou také pokoušet zdolat 90 km závod s nemalým převýšením

Pokud byste chtěli sledovat jak se nám bude dařit na trati, tak máte několik možností:

• První je online sledování na webu
• Druhá je stáhnout si aplikaci Ultimate Sport Service LIVE, která existuje i pro Apple. V aplikaci lze hledat podle čísla i podle jména.

Moje startovní číslo je: 32701