Hodnocení loňského roku můžu pochopitelně snadno navázat na to předloňské, kdy jsem si dával podzimní pooperační pauzu. Vzhledem k tomu, že první kroky bez berlí jsem udělal někdy kolem Silvestra, tak jsem s běháním musel ještě chvilku počkat. To čekání jsem vyplňoval poněkud kulhavými procházkami a také každodenní jízdou na rotopedu (díky Honzovi za půjčení). Běhání stále nešlo, ale kupodivu jsem jen s mírnými obtížemi dokázal v půlce března týden lyžovat v Rakousku na sjezdovkách. Hned potom jsem v dubnu začal běhat a měl na to docela dost času díky „skvělým“ nařízením naší vlády. Bylo to super, protože jsem důkladně proběhal Moravský kras a díky našemu dočasnému bydlišti ve Veselici (díky za půjčení tentokrát Jirkovi) naběhal asi dvakrát tolik vertikálních metrů na km než obvykle. Na druhou strany celosvětová panika též způsobila, že závodní běžecká sezóna kromě pár letních měsíců prakticky neproběhla. Takže jsem kvůli kolenu skoro o nic nepřišel. Prostě samá pozitiva. Vzhledem k okolnostem vůbec nehrozilo slavit mé kulatiny koncem března a tak jsem je přesunul na začátek června. Opět super, protože jsem je mohl důkladně oslavit. Jak jinak než během na 50 km se svými přáteli (díky všem, že přijeli a běželi).

Nová sezóna je nejen přede dveřmi, ale pro naprostou většinu běžců už přechází z nabírání běžeckých objemů do zvyšování tempové vytrvalosti. A já jsem se teprve teď konečně odhodlal ke zhodnocení loňského roku. Když nemůžu být první, tak alespoň budu poslední. Tedy doufám.

Sezóna, která nevyjde, se vždy hodnotí o dost hůř než ty úspěšné, a tu moji loňskou nemůže za úspěšnou označit ani super optimista s růžovými brýlemi a čtyřmi dioptriemi na každém oku. Zřejmě nechybělo moc a mohl jsem svoji běžeckou kariéru rovnou uzavřít. Abych byl ale méně pesimistický, aktuálně to vidím tak, že to ještě alespoň zkusím. Ostatně stahovat kalhoty příliš daleko od brodu znamená, že se k tomu brodu ani nemusím dostat.

Tradiční hodnocení běžeckého roku mi dává tradičně možnost se zamyslet na tím, co a jak jsem běhal. Každý další rok, co běhám, už pochopitelně nečekám žádné zázraky, ale když mi alespoň část sezóny vyjde, tak je to pro mě velmi dobrá sezóna. Ta loňská, ve světle této "filozofie", byl docela dobrá.

Rok 2017 pro mě byl především ve znamení změny tréninku. Jak už jsem napsal loni, změnil jsem trenéra a po dlouhých letech sejmul zodpovědnost za můj trénink ze mě Pavel Novák. Mým hlavním cílem bylo dostat se z dlouhodobé únavy, získat nový tréninkový impulz a pokud možno se začít zlepšovat. Tak povedlo se to jen z části, protože zatím se moc nezlepšuji a to ani relativně. Fakt je, že mi to zas tolik nevadí, protože jsem celý rok byl relativně zdráv (více jak 30 let běhání už je přece jenom trochu znát), mám chuť trénovat i závodit a únava skoro zmizela.