Je zvykem hodnotit sezónu a ten zvyk dodržuji už pěkných pár let, tak se to pokusím prodloužit. Když provedu shrnutí, tak musím napsat, že to nebylo tak špatné. Bylo to totiž napůl. První půlka docela dobrý a ta druhá prostě nevyšla. Protože všechno má své příčiny i následky, tak následkem nepovedené druhé poloviny bylo, že jsem si našel trénéra a to po asi 22 letech. Co se týče příčiny, tak tou hlavní byla únava. Prostě jsem nedokázal přibrzdit, když jsem to potřeboval a od září jsem bojoval především sám se sebou.

Pokud to ovšem vezmu od začátku, tak začátek loňského roku byl, když ne výborný, tak aspoň dost dobrý. Hned 1.1.2016 jsem zaběhl půlmaraton za 1:11:32 a to podmínky rozhodně nebyly ideální. Březnové MČR na 100 km jsem sice díky krátké krizi ve druhé polovině doběhl na druhém místě, ale čas 7:14:56 byl nejlepší od roku 2012 a to se počítá. Tradiční dubnový výlet do Castel Bolognese sice nebyl podle představ a křeče v cíli spolu s nevolností bych si určitě rád odpustil, ale stehno prosciutta za to stálo. Vzápětí se mi povedlo na PIM doběhnout o pár vteřin pro nejlepší výsledek o roku 2012. Co bylo, ale ještě lepší, že jsem to zvládl bez obvyklé krize a křečí na posledních kilometrech.

Výlet na Comrades byl potom pro mě rozhodně největším zážitkem loňské sezóny. Můj výkon sice zůstal za očekáváním, ale stříbrná medaile a úžasné zážitky byly pro mě velkou odměnou. Tenhle závod v Jižní Africe rozhodně stojí za to běžet a přidávám si ho na seznam závodů, kam se chci jednou vrátit. Týden po příletu z Afriky jsem cestoval na 100 km závod v Salzburku, který se letos stal ještě těžším a kopcovitějším než o rok dříve. Také moje forma zrovna negradovala a tak jsem velmi solidní druhé místo ztratil asi 1 km před cílem. To nepotěší a jedinou omluvou Marco Sturma je, že je to celkem sympaťák.

V horkém létě jsem si potom pro radost zaběhl MUM a také hobby verzi TMMTR - tedy závod na 100 km. Obé se mi běželo velmi dobře a ještě více než první místo mě potěšilo, že forma šla opět nahoru. Konec léta byl ve znamení tradičních závodů jako Rajecký maraton a také Malý Svratecký maraton, které bych hodnotil jako ucházející. Zlom bohužel nastal na mém oblíbeném závodě v Holandském Winschotenu. Závod jsem dokončil jen kvůli tomu, abych měl čárku a také jako psychický trénink na Spartathlon. Výsledek 8:18:42 byl pro změnu nejhorší od roku 2005 a zatraceně bolel. To jsem netušil, že bude hůř. Jsem optimista, a proto mi následující scénář poněkud vzal vítr z plachet, nebo jak se to vlastně říká. Na Spartathlonu jsem skončil vlastně už po 85 km. Akorát jsem si to ještě odmítal přiznat dalších 30 km. Na druhou stranu jsem mohl vyfotit všechny Čechy v cíli a to včetně Radka Brunnera. Jasně, že to bolelo ještě víc než nevydařený Winschoten. Posledním negativním běžeckým zážitkem bylo potom MS na 100 km ve Španělském Los Alcazares. Po pravdě žádný zázrak jsem nečekal, ale pocit únavy byl opravdu všudypřítomný. Nakonec jsem byl rád za jedinou pozitivní věc a to bylo dokončení závodu.

Po Los Alcazares nastala věc, kterou jsem už asi 12 let neudělal – téměř úplný odpočinek od běhání. Celých 14 dní jsem neběhal (skoro neběhal, protože jsem byl dvakrát klusat asi 5 km) a jen chodil do sauny nebo do třeba do hospody. Zkuste to taky, není to špatný a znovu jsem se těšil na běhání. Kdo nečetl moje loňské reporty, tak asi kroutí hlavou z leva doprava - „hmm, mrkev v zimě“. Kdo četl, tak je mu jasné, že jde nový styl trénování s Pavlem Novákem. Jednou se z hlavních změn je, že trénuji menší objemy, ale zato při větší intenzitě. Prostě to, co jsem běhal jako aerobní tempo aktuálně běhám jako regenerační klus aerobní tempo se posunulo někam k průměrům 135 – 145 TF za minutu.

Sponzoři

Po dlouhých 6 sezónách jsem dostal vyrozumění od Adidasu, svého výhradního sponzora obutí a oblečení, že z důvodu „strategické globální změny“ už další smlouvu nedostanu. Co už nadělám. Nicméně musím napsat, že vybavení, které jsem dostával, bylo opravdu velmi kvalitní a běhalo se v tom hodně dobře.

Na druhou stranu se mi povedlo uzavřít smlouvu s firmou Mazda a mám tu čest jezdit nejen na závody, krásným vozem Mazda 6. Fakt si to užívám.

Loňský trénink

Sumář loňského pobíhání je pochopitelně ovlivněn dvěma naprosto rozdílnými částmi roku. Do srpna jsem běhal svůj klasický objemový trénink, ale na konec roku mi hodně klesaly kilometry, což koresponduje s výše uvedeným. 

Přehled jednotlivých měsíců hodně vysvětluje. Zvláště v porovnání s minulým rokem.

Počet dní, kdy jsem trénoval se nakonec zas tolik neliší a to jsem měl 14 dní odpočinku po sezóně.

Závody

Ze stejných důvodů jako jsem měl nižší kilomeráž, tak jsem také snížil počet závodů. Za prosinec jsem neběžel ani jeden závod, což je určitě rekord aspoň za posledních 15 let.

Naopak skladba zůstala v převaze ultra běhů a maratonů. Mezi maratony jsou započítány všechny závody MUM.

Jak jsem se umisťoval v závodech se pochopitelně špatně hodnotí. Má na to vliv kvalita závodu a soupeřů. Jednoznačným neúspěchem je potom pouze DNF na Spartathlonu.