Už je to tu zase. Jinak řečeno další rok v p... vlastně pryč. Pochopitelně, že vnímám ten zrychlující se koloběh času, kdy dopíšu jedno hodnocení a už abych začínal to další. Možná bych mohl napsat nějaké univerzální a vždy tam doplnit jen ty správné čísla, jako je rok a počet uběhnutých kilometrů. Asi se nad tím v rámci šetření časem zamyslím. Ovšem, protože nic takového zatím nemám, tak musím něco sesmolit ručně. Pokud by to mělo být i stručně, tak rok 2015 byl docela dost „dobrej a nadějnej“.
Jak hodnotit uplynulý rok? Kladně nebo negativně. Dá se napsat, že pozitivní věci jednoznačně převažovaly. Tou nejvíc pozitivní bylo, že jsem běhal celý rok bez vážných problémů a případných zranění. Jak pozitivní změna oproti roku 2013. Snažím se svoje tělo pravidelně týrat několika jednoduchými cviky, které čas od času měním, a stal se malý zázrak. SI se mi za loňský rok bloknulo jen jednou na jaře a růžový prášky jsem měl za celý rok jen v počtu 2 ks. To je obrovská změna a nechápejte to tak, že bych analgetika nebral ze zásadních důvodů. Pokud mám nějaký důvod typu velká bolest nebo zánět, tak si je prostě vezmu, ale vždy zvažuji rizika. Bolest svalů nebo samotný fakt, že běžím nějaký těžký ultra, rozhodně není důvod pro pilulku.
Relativita času se vždy snadno pozná, když píšu hodnocení minulého roku. Mám totiž pocit, že to loňské jsem psal předevčírem. Celý loňský rok byl střídavě ovlivněn bojem s SI problém a posléze i s únavou. Velice často jsem se dopoval analgetiky a mám pocit, že únava s tím souvisela. Rozhodně s tím souvisely svalové obtíže po větší zátěži. Obtížemi myslím otok a bolestivost svalů. Mezi sportovci je občas rozšířena pověra, že bolest svalů je způsobena kyselinou mléčnou popřípadě laktátem, ale to je blbost.
Rok 2012 je minulostí, takže je načase napsat pár řádek na web. Rok 2012 nebyl tolik úspěšný jako ten rok před tím, ale to se dalo očekávat. Jeden nemládne a vůbec. Na druhou stranu nebylo to zase, tak špatný. Na začátku roku běh v Urique v Mexicu, potom MS v Seregnu (It), v létě MUM a TMMTR, na podzim Winschoten, nakonec Spartathlon a MČR.
Tak jsem přežil další běžecký rok. Ne! Správnější je napsat, že mám za sebou další úspěšný běžecký rok. Jedinou vadou na kráse je, že jsem zase o rok starší. Čas se totiž doběhnout nenechá. Je pro mě vynikající správou, že se stále dokáži zlepšovat a to ne jenom v ultramaratonu, ale i maratonech. Ono to podle mě spolu úzce souvisí. Pokud chci dobře běžet
Strana 2 z 3